bond 3
Den 38, čtvrtek
Hermiona s podepřenou hlavou poslouchala výklad Espositové. Doufala, že vypadá sebejistěji, než se cítí. Prohlédla si lidi, se kterými poslední tři dny spolupracovala: Espositová, Pomfreyová, Lupin, Snape, Narcissa Malfoyová a dva léčitelé Malfoyových. Až na Narcissu Malfoyovou vypadali všichni docela sebejistě. Když je tak sledovala, rozhodla se, že už nikdy nevloží svou důvěru do rukou léčitelů. Nikdo z nich neměl ani tušení, jestli jejich plán klapne; jednoduše už neměli čas vymyslet něco lepšího.
Poslední tři dny byly vyčerpávající a nervy drásající. Léčitelé a bystrozoři věnovali veškerou pozornost případu Harryho a Malfoye, jejichž stav se stále víc zhoršoval. Chvíle, kdy byli vzhůru, byly čím dál kratší a ojedinělejší. Nakonec nedokázali skoro ani sami dýchat a léčitelé usoudili, že pokud rychle nenajdou protikouzlo, neudrží je naživu už žádná kouzla ani lektvary.
A jelikož Panterová a další bystrozoři se nijak nepřiblížili dopadení původce svazku, budou muset použít kouzlo, které vynalezla skupina pracující na protikouzlech a lektvarech. Bylo to nejlepší řešení, se kterým doteď přišli. To ale ani zdaleka nestačilo.
To kouzlo bylo komplikované a nestačil na něj pouze jeden člověk; z velké části bylo závislé na emocích, vzpomínkách a magické síle skupiny lidí. Třináct, oznámila jim profesorka Vectorová po zdlouhavém číselném věštění. Pět blízkých Harrymu, pět blízkých Malfoyovi, a tři 'neutrální' účastníci. Proto uspořádali toto setkání, aby o protikouzlu řekli lidem, které vybrali k jeho vykonání. Skupina bohužel postrádala opravdovou rovnováhu a sílu. Rodiče za Malfoye, ale žádní za Harryho. Blízcí, důvěrní a prověření přátelé za Harryho; Pansy Parkinsonová a Blaise Zabini za Malfoye. Ani jednomu z nich by nesvěřila byť jen galeon, natož Harryho – a dokonce ani Malfoyův – život.
Dokonce ani jeho rodičům se nedá věřit, pomyslela si Hermiona, když pohlédla do bezvýrazné tváře Luciuse Malfoye. Vzhledem k tomu, co Malfoy udělal před dvěma dny, se nedalo odhadnout, jak Lucius jejich návrh přijme.
Hermiona neviděla Luciuse, když mu o tom řekli. Ale viděla Narcissu, když mluvila se synem během jedné z jeho posledních bdělých chvilek. Kdyby u toho Hermiona nebyla, nevěřila by, jak laskavě s ním dokáže mluvit. Když mu vysvětlila, o co se jedná, konečně se ho zeptala, jestli chce jít ke Sv. Mungovi. Malfoy se tvářil neutrálně. Podíval se na Harryho, který vedle něho spal, a po dlouhé době tiše zavrtěl hlavou. A Hermiona by dala cokoliv, aby se dověděla, proč se rozhodl zůstat. Jestli se bojí opustit Harryho, nebo skutečně nechce odejít, nebo jestli prostě jen nevěří svému otci. Neměla ani tušení.
Narcissa jen přikývla a jemně mu řekla: "To je v pořádku. Vysvětlím to tvému otci. Neboj se." Hermiona tak nějak cítila, že se Narcisse ulevilo, i když se zjevně bála říct o té novince manželovi.
Lucius se od té doby neukázal. Vůbec tedy netušili, co na jejich návrh řekne. A bez něj...
Harryho život závisel na dobré vůli Luciuse Malfoye. Ironie osudu.
A to nemluvě o dobré vůli Narcissy Malfoyové, Snapea, Zabiniho a Parkinsonové. Méně pravděpodobnou sestavu zachránců Chlapce, který přežil, by nedokázali dát dohromady, ani kdyby se sebevíc snažili. Hermiona odvrátila pohled od Parkinsonové, která ji upřeně sledovala. Léčitelka právě vysvětlovala, že to bylo pravděpodobně kouzlo nerovnováhy, které narušilo magickou rovnováhu protikladů. Konkrétně rovnováhu života a smrti. Sex, silný pramen magie života, se nějak stal zdrojem magie smrti. Došlo k vykolejení přirozené rovnováhy a to se nejspíš dá napravit jedině tak, že tu nerovnováhu zaplaví rovnováhou.
"Jak všichni víte, mozkomoři, kteří se živí zápornými pocity a emocemi, se dají porazit kouzelnou mocí šťastných vzpomínek," říkala Espositová. "Podobně bychom mohli zvrátit pomocí rovnováhy tuto kletbu, která se živí nerovnováhou. A k dosažení té rovnováhy potřebujeme vás. Vybrali jsme sedm vyvážených dvojic magických elementů a potřebujeme, abyste je vyvolali svou magií a vzpomínkami." Na chvíli se zarazila a rozhlédla se po místnosti, aby si ověřila, že ji její obecenstvo stále vnímá.
"Jak všichni víte, skupinová kouzla jsou obtížná a vyčerpávající a vyžadují obrovské množství důvěry. Při zacházení s takto neobvykle silnou magií hrozí nebezpečí kolapsu, pokud někdo z členů kruhu selže. Každý z vás také bude pevně spojený s jiným členem kruhu a to může být... nepříjemné. Dotěrné a znepokojující. To kouzlo vyžaduje silné pocity a vzpomínky a to může… no, odvést vaši pozornost. Bude to trochu jako nedobrovolný nitrozpyt. Bude jistě obtížné vyrovnat se se záblesky vzpomínek ostatních členů kruhu a vědět, že i oni vidí vaše vzpomínky.
Víme, že je toho na vás příliš. Také víme, že mnozí z vás mají mezi sebou jisté neshody, a proto pro vás není příjemné dělit se vzájemně o své vzpomínky. Je to ale nejlepší šance na vysvobození obou mladíků z jejich prokletí. Nežádali bychom vás o to, kdyby existovala jiná možnost."
Odmlčela se a odkašlala si. "Ještě jedna věc. Pokud budete souhlasit se spoluprací, budete muset podstoupit výslech pod vlivem veritaséra, abychom se ujistili, že nevíte, kdo kletbu seslal. Já sama si vezmu veritasérum a potom povedu výslech." Při svých slovech se obrátila na Luciuse. "A poprosím Luciuse Malfoye a Albuse Brumbála, aby se účastnili mého vyslýchání, až budou sami pod vlivem veritaséra."
Lucius nadzvedl obočí, ale jinak se nepohnul.
"Máte tři hodiny, abyste se rozhodli a připravili se, než vás začneme to kouzlo učit. Pokud se rozhodnete nezúčastnit, prosím, dejte nám vědět co nejrychleji, abychom vás mohli nahradit."
Hermiona polknula. Pro Malfoyovu stranu už žádná adekvátní náhrada neexistovala. Pokud by se kdokoliv z nich rozhodl účast odmítnout, poslední možnost představovali Vincent Crabbe a Gregory Goyle. Ani jeden z nich nebyl magicky silný a oba byli k Malfoyovi spíš ve vztahu osobních strážců než opravdových přátel. A pokud by z toho vycouval jeden z Malfoyových rodičů...
K čertu s těmi zmijozelskými kamennými tvářemi. Nedalo se říct, na co Lucius, Parkinsonová nebo Zabini myslí. Narcissa a Snape byli pro. To už Narcissa řekla. Ale co se těch zbývajících tří týče...
ooooooo
"Tohle nám u něj neprojde, Narcisso," začal Lucius.
To není moc slibný začátek, pomyslel si Snape a vyměnil si s Narcissou pohled. Kývl na ni, aby začala.
"Luciusi, nemáme jinou možnost."
"Léčitelé si ani nejsou jistí, jestli to zabere."
"Byla jsem u toho, když na tom kouzlu pracovali. Má větší naději na úspěch než cokoli jiného."
"Takže malou," řekl Lucius zahořkle.
"Představuje největší naději, jakou Draco má."
"Když počítáme jen jejich metody."
"Nemáme na vybranou," přesvědčovala ho. "Jsou zaujati vůči metodám, které bychom mohli použít."
"A jejich názor nemůžeme změnit. To snad víš, Luciusi," promluvil Snape. "Není žádná naděje, že by Brumbál nebo Espositová nebo kdokoli jiný v té místnosti souhlasil s návrhem tvých léčitelů."
"Rizika –"
"Já vím," přerušil ho Snape unaveně. "To jen alibističtí zbabělci zveličili negativní důsledky užití krve jednorožce k prodloužení života. Když použiješ srdce fénixe, špatný důsledek to bude mít jenom pro ty zatracené ptáky. Zvrátit kletbu proti jejímu původci bez znalosti jeho totožnosti není zdaleka tak nebezpečné, jak ti pokrytci prohlašují.“ Zhluboka se nadechl. "Jenže o tom je nepřesvědčíš. Ne dost rychle, abys zachránil Draca."
Lucius zavrtěl hlavou. "Kdyby ses vzepřela, když Draco řekl, že chce zůstat tady – i ta léčitelka řekla, že byl jen zmatený –"
"Ano, samozřejmě," odsouhlasil Snape, i když věděl, že to tak nebylo. Také ale věděl, že se Lucius nedokáže s rozhodnutím svého syna vyrovnat jinak než předstíráním, že byl nepříčetný. "Ale víš přece, že když se rozhodl zůstat, neměli jsme naději dostat ho pryč. I když byl zmatený, to rozhodnutí platí. A i kdyby ne, stejně bychom museli brát v potaz Potterovo přání."
"Byl stejně tak pomatený –"
"Nevypadal tak," připomněla mu Narcissa. "Vypadal normálně.“
"Pokud tedy můžeme říct, že ten nemožný kluk někdy vypadá normálně," zamumlal Snape.
"Dokonce ses to Dracovi ani nepokusila rozmluvit," obvinil ji Lucius.
"Nemohla jsem, ne před ostatními."
"Nemohlas, protože se ti ulevilo, že se rozhodl zůstat," řekl ponuře.
Snape ztuhl. Najednou si přál být jinde, kdekoliv, kde by nemusel sledovat hádku Malfoyových.
Narcissa ztěžka polknula, pak se zhluboka nadechla a rozechvěle se podívala svému manželovi do očí. "A–ano, přesně tak. Podle mě nemyslíš dost na Draca. P..." Třásla se jí brada, ale uklidnila se a pokračovala. "Podle mě se příliš staráš o to, co na to řekne Pán zla. Mělo by ti jít víc o dobro vlastního syna."
"Šlo. Jde. Máš strach, co by se stalo, kdybychom se pokusili zlomit jeho svazek. To tě nezajímá, co bude, pokud zůstane svázán s úhlavním nepřítelem našeho Pána? Jde mi o jeho dobro –" Lucius větu nedokončil. Rychle semknul rty a odvrátil se od nich.
Snape odvrátil pohled od Luciuse, který dal konečně najevo svůj strach, jenž se skrýval pod jeho maskou chladné lhostejnosti. Počkal, než se uklidní. Lucius by jim neodpustil, kdyby ho nutili mluvit v tomto stavu. Protože Malfoy nezná pochyb ani strachu, ani když má syna na smrtelné posteli.
A vůbec, k čertu s ním, pomyslel si Snape netrpělivě. Už je dávno načase, aby si aspoň jednou v životě vzpomněl, že je především otec a pak až Malfoy.
Podle jeho osobního názoru byl Lucius sice výtečný obchodník, politik a kouzelník, ale jako otec nestál za nic. Kombinací směšného rozmazlování, citového zanedbávání a nehorázné strohosti vychoval chlapce, který toho měl s Potterem společného mnohem více, než by si kdokoli z nich chtěl přiznat. Sice bystřejšího, avšak právě tak arogantního, aby si myslel, že se mu vše podřídí. A většinou si to myslel správně. A stejně jako Potterovi mu chyběla jakákoli sebekázeň a mravní zásady. Rozhodně nebyl připraven, aby se jednou stal hlavou mocné kouzelnické rodiny nebo aby komukoliv v kouzelnickém světě velel – stejně tak Potter nebyl připraven vést někoho v boji proti Voldemortovi. Z neužitečného, rozmazleného chlapce rychle vyrůstal neužitečný, rozmazlený mládenec, který svůj nedostatek sebedůvěry zakrýval krutostí a drzostí. Jakkoli mu na něm záleželo, nedokázal přehlédnout jeho nedostatky.
A Luciusovi to bylo většinou úplně ukradené. Pokud na svého syna nebyl zrovna přehnaně hrdý nebo jím nepohrdal, nejevil o něj naprosto žádný zájem a věnoval se důležitějším činnostem, jako byla služba Voldemortovi.
A podívejme se na něj teď. Musí věnovat Dracovi pozornost, aby mu zachránil život. A ani to nedokáže, aniž by si to nějak spojil s Voldemortem.
Snape sklopil oči, když se Lucius konečně obrátil zpět, stále viditelně otřesený. Protože i když byl mizerný otec, svým způsobem svého syna miloval. Bál se. Ničilo ho to. Tak rozzlobeného, frustrovaného a vyděšeného ho Snape ještě neviděl.
Tiše, ale procítěně řekl Narcisse: "Jediná ochrana, kterou má, dokud je svázaný s Potterem, jsme my. Musíme si udržet přízeň Pána zla, kvůli Dracovi. A ty víš, že nám tohle neodpustí. Harry Potter umírá a my se máme připojit k léčivému kruhu, abychom ho zachránili? Když navíc hrozí, že vyzradíme tajemství o Pánovi zla a jeho následovnících? Za tohle budeme rozhodně považováni za zrádce."
"Nemáš příliš na vybranou, pokud chceš, aby Draco přežil," řekl Snape bez obalu. Lucius odvrátil pohled a nervózně se kousl do rtu. To ho Snape neviděl udělat od jeho mladých let.
"Není to nebezpečné i pro tebe, Severusi?" zeptala se Narcissa.
"Mám za úkol podílet se na veškerém hrdinství, které je ode mě vyžadováno. Samozřejmě se během toho kouzla pokusím získat co nejvíce informací o ostatních, ačkoli pochybuji, že se dozvím něco, co bych už dávno nevěděl. Ale bude to skvělá příležitost zjistit, jestli dokážu dostat něco nového z Pottera. A možná i z Brumbála."
"Ten přestárlý blázen se bude pokoušet o totéž s Dracem," řekl Lucius. "Nejspíš s námi se všemi."
"O tom pochybuji. Je to vznešený Nebelvír," řekla Narcissa pohrdavě.
"Je zákeřnější než kdekterý Zmijozel," opáčil Snape. "Právě proto nás nejspíš tak nenávidí. A podle mě se pokusí naši mysl propátrat. Pokud to půjde."
"Nemůžu uvěřit, že byl navržen jako jeden z 'neutrálních' účastníků," řekl Lucius. "Každý ví, jaký má vztah k Potterovi."
"Nikdo jiný k dispozici nebyl," vysvětlila Narcissa unaveně. "Zkoušeli jsme to, Luciusi." Chytla ho za ruku a on se odtáhl. Odkašlala si. "Od Draca o nás stejně moc užitečných informací nezíská," domlouvala mu. "A naše myšlenky nebudou vidět tak jako jeho; bude to převážně Dracova mysl, která bude vystavena ostatním na odiv."
"Ano, 'ostatním'," zopakoval Lucius pohrdavě. "Mudlovským šmejdům, Weasleyům a vlkodlakům."
"Ta mudlovská šmejdka, Weasley a vlkodlak zachrání tvému synovi život, Luciusi," řekl Snape otevřeně. "Třebaže se ti to zdá odporné, měl bys to přijmout. A být vděčný, že tam bude jenom jeden Weasley; navrhovali pro Potterovu stranu ještě nejmladší Weasleyovou a staré Weasleyovy místo Potterových rodičů."
"A nevěřím tomu Zabiniovic děcku," řekl Lucius.
"Musí tam být,“ řekla Narcissa. "Potřebujeme lidi s prorockým darem a bohužel jediní, kdo jej alespoň trochu mají, jsou Blaise, Brumbál a Pomfreyová. A to ani nejsou dost mocní, aby se dali považovat za skutečné věštce."
"Jeho rodina se nikdy otevřeně nepřidala k Pánovi zla," dodal Snape. "Je méně pravděpodobné, že proti tomu kouzlu budou něco mít."
"A ta dcerka Parkinsonových? Naše rodiny vždy držely spolu, ale Draco se jí nesvěřil, jak je na tom špatně."
"Draco jí věří... v rámci možností," řekl Snape.
"Zvažovali jsme Crabba nebo Goyla," řekla Narcissa, "ale ti nejsou bůhvíjak mocní kouzelníci. A nebyli jsme si jistí, jestli jim to dovolí jejich rodiče."
"Dovolili by to, kdybych jim to nařídil," řekl Lucius. Přimhouřil oči. "Dovolili. Ostatně, jeden z nich by mohl zaujmout mé místo; bylo by naprosto pochopitelné, kdyby jeden z nich chtěl pomoct svému spolužákovi, a mohli bychom Pánovi zla říct, že jsme mysleli, že to kouzlo nebude fungovat, pokud mě jedním z nich nahradíme –"
"To bychom mohli, protože je to pravda. Nejsou na to dost silní. Když nebudeš v tom kruhu ty, Draco umře," řekla Narcissa zoufale. "Luciusi... nemáme nikoho jiného. To kouzlo potřebuje lidi, kteří s nimi mají silné pouto, aby mohlo fungovat. Pokud Blaise nebo Pansy odstoupí, můžeme je nahradit jiným Dracovým kamarádem. Ale pokud odstoupíš ty... my dva máme k Dracovi nejblíž. Už tak hrozí, že kruh nebude dost silný, protože Potter nemá rodiče, kteří by se vyrovnali moci nás dvou. Nemůžeme o tebe přijít."
"Musíš se rozhodnout, Luciusi," přerušil ji Snape prudce. "Je to doslova buď tvůj syn, nebo tvůj Pán. A dochází ti čas."
ooooooo
"Jednoho po druhém vás napojím," sdělila jim klidně Espositová o pár hodin později v astronomické věži. Utvořili kolem Malfoye a Harryho dva kruhy. Vnitřní kruh byl tvořen Espositovou, Pomfreyovou a Brumbálem, druhý sestával ze zbylých deseti členů. "Odříkáte slova rituálu a budete se soustředit na vytvoření mocného kruhu, zvláštní pozornost přitom budete věnovat osobě, se kterou jste ve dvojici. Jakmile budou kruhy ustálené, pokusíme se o rovnovážné kouzlo a vy se postupně budete zaměřovat na dvojice elementů. Připraveni?"
Všichni přikývli. Už neměli čas znovu se přesvědčovat, že na to jdou správně. Už neměli čas na pochybnosti, nemohli nikoho přesunout a změnit dvojice. Buď to klapne, nebo ne.
Espositová pozvedla hůlku a začala s Pomfreyovou a Brumbálem tvořit magický kruh. Jejich hůlky spojily tenké světelné paprsky.
"Uveďte své jméno," vybídla Hermionu. Hermiona se zprudka nadechla, vyprázdnila si mysl a zdvihla hůlku. Najednou si přála, aby měla o něco více zkušeností se skupinovými kouzly krom pár jednoduchých zaříkadel na ovládání vody, která procvičovali v šestém ročníku kouzelných formulí, a pár hromadných kouzel v mimoškolním kurzu hudební magie, který absolvovala před dvěma lety.
"Jsem Hermiona Grangerová a váži k vám svou magii," pronesla. Z její hůlky vytryskl paprsek světla a zvolna se sklenul k světlu, které vycházelo z hůlky Espositové.
"Uveďte své jméno."
"Jsem Pansy Parkinsonová," ozval se hlas vedle ní. Hermiona se soustředila na hůlku Espositové, takže se k ní neotočila. "A váži k vám svou magii."
Soustřeď se, napomínala se Hermiona. Následovala další jména a další pramínky světla. Minerva McGonagallová. Blaise Zabini. Ron Weasley...
"Uveďte své jméno," pravila Espositová. Nedala ve svém hlasu znát ani trochu znepokojení, ačkoli právě došla k nejchoulostivější části kouzla.
"Jsem Narcissa Malfoyová a váži k vám svou magii," řekla Malfoyova matka jemně a Hermiona se napjala jako struna. Narcissino světélko se připojilo ke kruhu a pomalu, s nepatrným... škubnutím... se navázalo k Hermionině světlu. Cítila mezi sebou a Narcissou, svým protějškem v kruhu, zvláštní spojení. Cítila její rozpaky, nervozitu. Její neklid.
Cítil tohle i Harry, když zjistil, že je svázaný s Malfoyem? Tuhle znepokojivou přítomnost cizích myšlenek a emocí uvnitř vaší hlavy? Tenhle nepříjemný pocit, že jste spojeni s někým, koho nesnášíte? Narcissin bezděčný odpor byl pro ni téměř hmatatelný. Skoro viděla, jak se nad nimi vznášejí slova 'mudlovská šmejdka'.
Bylo to hrozně divné. Ale pouto vydrželo. Fungovalo to.
To by měli první dvojici, teď ještě další čtyři.
"Jsem Neville Longbottom a váži k vám svou magii," promluvil Neville nervózně a jeho světélko se připojilo ke kruhu. Po mučivé pauze vytvořil slabé a nejasné pouto s Parkinsonovou.
To by měli druhou. Severus Snape se spojil s McGonagallovou, Remus Lupin se Zabinim, a potom...
"Jsem Lucius Malfoy a váži k vám svou magii," ozval se chladný hlas a Hermiona zavřela oči, aby nemusela sledovat Ronovu bledou tvář, když se připravoval na spojení. Cítila Narcissin bezmála zuřivý zápas o klid, zatímco všichni čekali, až se uzavře poslední pouto.
A čekali.
Čekali.
Hermiona otevřela oči a podívala se Ronovi do očí. Pevně se soustředil na pramínek světla, do oka mu stékala krůpěj potu, bezhlese pohyboval rty a snažil se dosáhnout k Luciusovi, vtáhnout ho do kruhu...
A Lucius nereagoval. Selže to dříve, než to vůbec začalo, protože Lucius Malfoy se nemohl – anebo nechtěl – připojit ke kruhu svých nepřátel, dokonce ani pro záchranu svého syna ne.
Zaplavil ji nával Narcissiny paniky. Zoufale se snažila obě uklidnit.
Prosím, prosím, prosím, vířilo jí hlavou, prosím, ať to neselže, prosím, prosím...
Espositová mírně posunula vnitřní kruh, aby Lucius viděl přímo na Malfoye a Harryho, a Hermiona slabě vyjekla. Oba vypadali tak křehce. Světélka a stíny hůlek se odrážely v jejich pobledlých tvářích, hluboce spali a neměli ponětí o svém okolí. Harry neměl brýle a jizva na jeho čele zřetelně vyvstávala. Malfoy měl lehce pootevřené rty a kolem očí temné stíny. Povzdechl si a pootočil tvář o kousek blíž k Harrymu. Dokonce i v tomto stavu je to k sobě táhlo.
Lucius Malfoy se zhluboka nadechl, kruhem prolétl paprsek světla a konečně se spojil s Ronem.
"Jsme kruh," zarecitovala Espositová klidně, "a vzýváme starověkou magii, magii rovnováhy, souladu země. Vzýváme starověkou magii, aby napravila vše špatné, aby uvedla zmatek v rovnováhu."
"Ve jménu štěstí a smutku," řekl Brumbál a Hermiona opět zavřela oči, aby se na obojí mohla soustředit. Oslnivé záblesky vzpomínek ostatních ji zastihly naprosto nepřipravenou.
Proboha, to je mnohem těžší, než jsem myslela, řekla si zděšeně. Musela si nějak vyčistit mysl a vytvořit vlastní rovnováhu, vybavit si nejšťastnější a nejsmutnější okamžiky svého života. Musela se soustředit ještě víc, než kdyby kouzlila Patrona. A nesměla myslet na vzpomínky, které k ní prosakovaly, většinou zlomkovité a téměř nerozluštitelné.
Mladík, který smutně sledoval, jak ho opouští Mandy Brocklehurstová, musel být Neville z minulého roku. A ta cela v Azkabanu – to musela být Luciusova vzpomínka. Ale ten blonďatý chlapeček, který se nadšeně smál, když se s ním jeho otec zatočil – byl to Malfoy? A byla to vzpomínka Malfoye samého nebo jednoho z jeho rodičů?
A ten chytač v zelené a stříbrné, který zvedal nad hlavu famfrpálový pohár – to byl kdo? Určitě to nebyl Draco ani Lucius Malfoy ani jiný Zmijozel, kterého znala; vypadalo to na dívku a ten hábit připomínal starý střih, který viděla v Dějinách Bradavické školy čar a kouzel.
Dospívající chlapec ležel na posteli v neuklizeném pokoji, bezmyšlenkovitě rozbalil bonbón a obal hodil na podlahu. V hrudi nesl obrovskou bolest a před očima se mu pořád dokola přehrával obraz Siriuse Blacka, který padal za třpytivý závěs – to byl bezpochyby Harry. O tuhle vzpomínku by se s nimi určitě nechtěl podělit, jenže momentálně měl nad svými myšlenkami asi tolik kontroly jako nad svými sny.
A malý klučina se schovával před svým otcem, protože nesměl plakat, Malfoyové totiž nepláčou kvůli takovým hloupostem. Zasloužil si, aby před ním otec na jeho maguára seslal Crucio, protože nedokázal otevřít a zavřít dveře pomocí magie a takovou věc by Malfoy měl zvládnout –
Tak o tohle se nejspíš s ostatními nechtěl podělit nikdo z Malfoyových. Hermiona se snažila vyčistit vlastní myšlenky, posunout do popředí své mysli vzpomínky na štěstí a smutek a nevnímat nic jiného. Den, kdy jí Ron poprvé řekl, že ji miluje. Den, kdy obdržela dopis, ve kterém stálo, že její babička umřela, a uvědomila si, že ji už léta neviděla, poněvadž byla příliš zaneprázdněná školou a opustila mudlovský svět. Vlastní vzpomínky, živé a skutečné a vyvážené.
"Ve jménu světla a tmy," odříkala Pomfreyová. Ta obřadná slova zněla zvláštně, protože kontrastovala s rázným tónem jejího hlasu. Hermiona se zhluboka nadechla, aby se tentokrát na nápor myšlenek ostatních připravila. Záblesk světla z Harryho hůlky, když se zformoval zářivý Patron ve tvaru jelena, a temnota chodby ve třetím podlaží v prvním ročníku; to byly její vzpomínky. Kdosi sledoval z koštěte prosluněnou oblohu – to byl nejspíš Harry. Ale čí byla tahle vzpomínka o chlapečkovi s nažloutlou pletí, který se prochladlý a vyděšený skrýval v naprosto tmavé místnosti, poslouchal hlasitou hádku svých rodičů a neodvažoval se vylézt ven? A komu se vybavily rozcuchané černé vlasy v těsné blízkosti s bílými? Nejspíš to byli Harry a Malfoy, jak spí v nebelvírské ložnici, takže to musel vzpomínat buď Neville, nebo Ron. Ale který z těch dvou to byl, to nevěděla.
"Ve jménu muže a ženy," zanotovala Espositová a Hermiona pomyslela na svou matku a otce. Byla vděčná, že téměř všechny myšlenky, které zahlédla, patřily rodičům. I když ti Snapeovi... jak ohavný pár. A ta krásná černoška, která se nápadně podobala Blaisovi Zabinimu, byla... strašidelná. Obraz přeblikával mezi její tváří a pavoukem, kterému se říká černá vdova.
Neobyčejně přitažlivý mladík ve famfrpálovém hábitu, s koštětem v ruce, se shovívavě usmál a pošimral po bradě veselou prvačku, která ho obdivovala – a Hermiona potlačila hysterický výbuch smíchu, když si uvědomila, že ta dívenka silně připomínala profesorku McGonagallovou. První láska McGonagallové. No. Tak tohle nečekala.
A pak tu byla Hermiona s Viktorem Krumem na vánočním plese – oh. To byla Ronova vzpomínka. Jednou přiznal, že tenkrát si poprvé doopravdy uvědomil, že je holka.
"Ve jménu minulosti a budoucnosti," zvolal Brumbál a Hermiona si vybavila jednu ze svých nejranějších vzpomínek, na své rodiče, když ji mezi sebou houpali na pláži a její nožky se sotva dotýkaly vln. A zalapala po dechu, když spatřila Bellatrix Lestrangeovou, mladou a chladně krásnou, jak se šklebí na dívku, jež velmi připomínala Tonksovou. Pravděpodobně Narcissina sestra Andromeda. Mrňavý Draco zatahal maličkou Pansy za vlasy, ona na něj zamávala klacíkem, bezvýsledně zakřičela Crucio a pak ho tím klacíkem praštila, což mělo uspokojivější výsledek. Hloubavý mládenec mluvil na schodišti s učitelem o uzavření Bradavic a o tom, že nemá kam jít. Kdo to byl? A čí to byla vzpomínka?
Budoucnost – to bylo trochu složitější, přesto otevřela mysl všem představám, které k ní pronikaly od oněch tří členů kruhu, kteří projevovali aspoň nějaké jasnovidecké schopnosti. Zamlžené, zmatené obrazy. Smích, který zněl jako Ronův, jen o něco hlubší. Chodba vedoucí do dětského pokojíku, černé miminko spící v kolébce. Famfrpálové hřiště, rychlý záblesk úsměvu, který vypadal jako Harryho, a oči, které byly podivně povědomé, jiskřily pobavením a láskou. Znamení zla na obloze.
Zachvěla se a odhodlaně se soustředila na pouto. Snažila se nezabývat skutečností, že Narcissa od toho znamení ucouvla.
"Ve jménu bolesti a slasti," vyřkla Pomfreyová.
Na Oddělení záhad ji zasáhla rudá kletba ze smrtijedské hůlky, hrudí jí projela obrovská bolest a zhroutila se. Narcissa Malfoyová zasténala bolestí, tak ostrou, že Hermiona vytřeštila oči – Narcissa ale pořád stála naproti ní, oči zavřené, tvář prázdnou, výkřiky bolesti pouhou vzpomínkou. Znovu zavřela oči a zaposlouchala se do šeptaného povzbuzovaní porodní čarodějky. "Bolest je dobrá, žena, která vydržela porodní bolesti, oplývá mocnou magií, žena oplývá mocí, mocí, o které se mužům ani nesní..."
Pak neuvěřitelná slast, když Narcissa poprvé chovala Draca v náručí.
Neuvěřitelná slast, když Neville poprvé políbil Mandy Brocklehurstovou.
V salonku vedle Brumbálovy pracovny se dva rozechvělí chlapci v košilích potřísněných krví poprvé váhavě políbili a rychle se nechali unést. Hermionu by zajímalo, který z nich na to vzpomínal. A – ach. Tahle byla poněkud intimnější, opět jedna z těch, kterou by ani jeden z nich nechtěl s nikým sdílet, natož se skupinou, která zahrnovala rodiče a učitele. Ale stalo se a Hermiona se zmateně zaposlouchala do zvuku vln narážejících na pobřeží, zatímco si Draco přitahoval Harryho blíž, povzbuzoval ho – ach, bože. Hermiona odhodlaně zaměřila svou mysl jinam a raději se pokusila soustředit na něco jiného, jistě tu přece někde musela poletovat vhodnější vzpomínka –
Ale nebyla to ta, která do ní prudce narazila – ve skutečnosti to byly dvě vzpomínky na vrývání a vpalování znamení zla do masa, z dvou hrdel unikl skřek bolesti. Matně rozeznala mladšího Severuse Snapea a Luciuse Malfoye a otřásla se při pomyšlení, že by někdo mohl chtít následovat někoho, kdo jim dokázal udělat něco takového –
A další výkřik, když se lidská pokožka proměnila v kožich a kosti popraskaly a roztáhly se a z dásní vyrašily tesáky –
Jiný výkřik, když se Pansy Parkinsonová vypjala v objetí chlapce, který snad mohl být Anthony Goldstein –
Tohle se začínalo rychle vymykat kontrole –
"Ve jménu tepla a chladu," zaznělo podivně od Espositové a Hermiona si s povděkem připomenula, co dělají, a pomyslela na lyžování s rodiči v Alpách a posléze na horký šálek kakaa.
Jak naprosto a dočista absurdní. Od znamení zla, vlkodlačí přeměny a sexu k horkému kakau. A Narcissa uvolněně zamumlala chladící kouzlo, když procházela zahradami půvabného kouzelnického sídla kdesi v Indii, soudě dle rostlin a poněkud staromódního sárí, které měly na sobě tamější čarodějky. A najednou se chvěla na nádvoří Azkabanu, kde čekala na návštěvu svého manžela.
A konečně...
"Ve jménu lásky a nenávisti," řekl Brumbál a Hermiona se napjala. Hádali se, jestli tuto dvojici vůbec použít, s přihlédnutím k prchlivosti lidí, kteří měli být v kruhu, ale byla to silná dvojice a... no... oni sílu potřebovali.
Láska. Hermiona si lásku dokázala vybavit snadno. Lásku k rodičům, k Ronovi a Harrymu a k babičce, k Ginny a ke všem Weasleyovým. A Narcissa si samozřejmě vybavila Draca a Luciuse a lidi, kteří byli nejspíš její rodiče. A trochu překvapivě vycítila z Pomfreyové lásku k zástupům a zástupům dětí, které k ní za ta léta přicházely se svými bolístkami a zraněními...
... a moře pih a rudých vlasů, no, to nebylo žádné překvapení...
... a... záblesk budoucnosti? Rozhodně to tak vypadalo. Mladík stál před velkým rozhodnutím a vycházel odhodlaně ze třídy, rozpolcený láskou mezi dvěma cestami, musel zvolit...
... a malý chlapec žil v přístěnku pod schody a lidé, kteří ho měli milovat, k němu cítili zášť a odpor. Obrovský chlapec ho bil a mlátil a šikanoval. A on je všechny také nenáviděl, bezmocná zášť hořkla a utvrzovala se, po nocích ji vyplakával do polštáře, nechtěl ji cítit, ale nedokázal ji zastavit...
... a další chlapec, neohrabaný a vážný, nenáviděl dvojici usměvavých, pohledných kluků, kteří byli tak hrozně úlisní, tak domýšliví, jeden s brýlemi a jeden s prostopášným úšklebkem, zášť jej dávila, zatímco je sledoval, když se spolu smáli na trávníku...
... a Harry nenáviděl Snapea, nenáviděl ho do morku kostí a onen pocit byl desetinásobně opětovaný...
... a zášť kypěla, k Snapeovi a Voldemortovi, a Hermiona poznala, že vychází z Rona, jeho nenávist sahala ke všem, co Voldemorta následovali. Vyjekla, když se cílem Ronovy nenávisti stal Lucius Malfoy za to, že ho ve druháku málem připravil o sestřičku – ach, bože, Ron s Luciusem měli v tomto kruhu tvořit dvojici, jenže nyní byla zášť opětována. Lucius nenáviděl všechny Weasleyovy a krvezrádce a Neville nenáviděl Luciuse a Narcissu a Draca, protože byli spřízněni se ženou, která ho připravila o rodiče. A Pansy nenáviděla Nevilla, protože je slabý, protože je hanbou všech čistokrevných. A Hermionu, protože je ta mudlovská kráva, která ji nenávidí a nevěří jí, a Harryho za vše, co dělá Dracovi. A Hermiona si s hrůzou uvědomila, že její vlastní nenávist se zaměřila na Pansy a Draca, protože Harrymu ubližovali, protože – obrazy se vymykaly kontrole, Harry nenáviděl Draca a Draco jeho nenávist s chutí opětoval. Harry kvůli věcem, které Draco řekl o Siriusovi, o Cedricu Diggorym, Draco kvůli tomu, že Harry dostal jeho otce do Azkabanu. A paprsky světla nad nimi popraskaly a hrozilo, že vybuchnou. Jak mohli být tak pitomí, ať už je dvojice lásky a nenávisti jakkoliv silná, neměli to riskovat, ne s touhle skupinou, ta síla byla příliš velká, a i když právě díky tomu měli pocit, že toho musí využít, neměli to dělat. Teď se to nedalo ovládnout, protože Harry a Draco se navzájem nenáviděli za to, že jsou spolu svázaní, vzájemně se dusili, znovu prožívali souboj ve Velké síni, okno se roztříštilo a z obou vytryskla krev, a Lucius nenáviděl Harryho za to, co dělá s jeho synem, nenáviděl ho dost na to, aby ho zabil –
"NE!" Na všechny zaútočilo šílené zoufalství a Hermiona rozpoznala hlas Rona, který ovládl svou zášť a zkrotil ji, kvůli Harrymu. Okamžitě ho podpořili Espositová, Brumbál a Pomfreyová, snažili se spolu s ním zkrotit Luciusův hněv, kvůli Dracovi. A z ničeho nic tam byli i Snape a Pansy a pak se jeden po druhém přidávali další, připojili jeden druhého zpět do kruhu, až byli konečně všichni soustředěni na Draca a Harryho, dva členy kruhu s největšími důvody k nenávisti a nejmenší kontrolou nad svými pocity. Hermiona zahnala jejich představy hněvu a zlosti a zoufalé touhy zbavit se jeden druhého, nahradila je myšlenkami, které spatřila v kruhu a za posledních pár týdnů. Vydechla úlevou, když se přidaly vzpomínky ze všech stran: Draco a Harry spali v nebelvírské chlapecké ložnici; líbali se v Brumbálově pracovně; lítali spolu nad jezerem; byli spolu v ložnici; Draco klečel a držel Harryho v chodbě u učebny lektvarů...
A praskliny v paprscích magie pomalu skomíraly, opět se vyhlazovaly a projasňovaly.
Espositová se zhluboka nadechla, všichni se uklidnili a připravili se na ukončení kouzla.
"Propouštím vás, Luciusi Malfoyi, z kruhu," promluvila Espositová tiše a světlo z Luciusovy hůlky pomalu vyhaslo. Sklopil ji, udýchaný, malátně se posadil do nejbližší židle a zavřel oči.
"Propouštím vás, Remusi Lupine, z kruhu," vyřkla a Lupin s roztřesenýma rukama pomalu sklopil hůlku. Stejně tak Snape a Neville, když byli na řadě. Neville se opřel o stěnu a zaklonil hlavu, kdežto Snape přešel k oknu, opřel si něj čelo a bezcílně zíral ven na famfrpálové hřiště.
"Propouštím vás, Narcisso Malfoyová, z kruhu," řekla Espositová a její pouto s Narcissou se zatřepotalo a zmizelo. Jeden po druhém byli z kruhu uvolňováni ostatní, všichni se třásli doznívajícími účinky kouzla a snažili se vzpamatovat. Hermiona si vydechla úlevou, když byla konečně propuštěna, a téměř spadla Ronovi do náruče. Jeho srdce stále bilo jako o závod, ale jeho paže byly teplé a pevné.
A najednou nebylo co dělat. Pouze čekat, jestli kouzlo zabralo nebo ne.