24. Fénixův řád
„Tohle není konec!“ zavrčel Voldemort na všechny přítomné a přemístil se dříve, než mu v tom kdokoliv mohl zabránit. Harry i Draco se změnili zpátky do lidských podob a Harry se vyčerpaně sesunul podél zdi. Draco si sednul vedle něj a vytáhnul kornout s citrónovou zmrzlinou.
„Dáš si? Prý to osvěžuje,“ hlesl Draco a Harry se začal smát. Draco se k němu hned připojil, ale nikdo jiný se nesmál. Nikdo totiž nechápal co se děje.
„Harry, tys věděl, že přijde sem, hned jak se všichni přesunou před parlament?“ optal se Severus a díval se na poničenou místnost.
„Záleží na tom? Jassica je mrtvá, Voldemort hrozně nasraný, tak všichni buďte v pohotovosti, bůh ví, co ho napadne. Také mobilizujte všechny kouzelníky a do konce týdne vyrazíme vyčistit ostrovy od Smrtijedů,“ hlesl Harry a pokusil se vstát, ale nohy ho zradily a tak zůstal sedět.
„Harry, musíme si promluvit, nejlépe u mě v pracovně,“ ozvala se Minerva, když rozdala plno rozkazů.
„Budu tam na vás čekat,“ řekl Harry a přemístil se. Minerva si povzdychla a vběhla do krbu, který ji vyhodil u ní v pracovně. Harry už pohodlně seděl v křesle, který si tam vyčaroval a čekal, až si Minerva sedne do toho svého.
„Tak, o čem se bude mluvit?“ optal se Harry a Minerva se konečně posadila. Mávnutím hůlky se před nimi objevila konvice a dva hrníčky. Harry čekal nějaký čaj, ale byla to káva, i tak neodmítl a usrknul si.
„Na Ministerstvu jsme našli ostatky paní Pryové, ženy Lorda Voldemorta. Zabil jsi ji?“ optala se Minerva a Harry jen přikývnul.
„Tak to bych ti měla říci, že Voldemort začne neskutečně řádit, neboť jeho jednoletý syn právě ztratil matku,“ hlesla Minerva a Harry na ní vytřeštil oči.
„Cože? Voldemort má syna?“
„Ano. Když se Jassica Pryová ukázala světu, ověřila jsem si seznam narozených dětí na našem kouzelném seznamu a bylo tam tohle jméno,“ vysvětlila Minerva a podala mu kus pergamenu.
„Takže ho pojmenovali Rojvol Salazar? Myslel jsem, že bude Voldemort nápaditější,“ povzdechnul si Harry a přemýšlel, jak se to dítě asi musí mít.
„Harry, všichni se ptají, proč nejsi schopen Voldemorta porazit. To je o tolik silnější než minule?“
„To taky, ale já jsem slabší, proto ho nedokážu zabít. I kdybych ho přímo zasáhnul, bude mít jen vážná zranění, ale nezabije ho to. Musíme to vydržet do doby, než se vrátí Sirius, tak jak to stálo v té věštbě, kterou jsem pro jistotu zničil,“ odpověděl Harry a Minerva se na něj podivně dívala.
„Harry, musíme mladého Salazara dostat do bezpečí. Ne před Tomem, ale před ostatními z Ministerstva a kouzelnického společenství, kteří jej rádi využijí proti Tomovi. Je to jen malé dítě a nesmí se s ním zacházet podle toho, kdo jsou jeho rodiče,“ ozval se Albus ze svého obrazu a Harry se zadíval do svého hrnku kávy.
„Bude ho chránit víc než cokoliv jiného,“ hlesl a točil obsahem hrnku. Albus si jen povzdychnul a něco šeptnul Minervě.
„Harry, máme polohu Voldemortova sídla a necháváme to tam sledovat, je to potvrzené, že tam bydlí,“ řekla Minerva a podala mu mapu.
„Promyslím to, jak se tam dostat. Zatím ať se všichni připraví k očištění ostrovů od Smrtijedů, pak se vrhneme do Evropy. Už mě unavuje jak si Smrtijedi chodí po světě zcela svobodně. Ať Percy informuje všechny Ministry v zahraničí a to i ty mudlovské. Tahle válka je celosvětová a už teďka přemýšlím nad vznesením návrhu o zrušení utajení kouzelnického společenství,“ řekl Harry, hodil do sebe zbytek kávy a přemístil se domů.
„Zdálo se mi to, nebo ho něco trápí?“ optala se Minerva Albuse a ten jen nasadil usměvavý výraz.
„On to všechno zvládne. Nesl na svých ramenech tolik odpovědnosti a vždy to zvládnul, nevidím problém, proč bychom ho takhle nemohli využívat i nadále. Už před tolika roky jsem ani nedoufal, že se dožije dneška, natož aby měl rodinu,“ odpověděl Albus a zmizel za rámem obrazu.
Harry si doma vzal na starosti Teddyho, aby si mohla El trochu odpočinout. Z domu se nehnul do chvíle, než přišel velký zátah proti Smrtijedům na ostrovech. Zdálo se, že je nikdo neřídí a všichni si dělají, co chtějí.
Denně umřelo několik desítek lidí a nejen mudlové, umírali i kouzelníci, kteří se postavili Smrtijedům, aby ochránili své mudlovské sousedy, jenže dnešní kouzelníci byli na úrovni studentů ve škole a někteří i daleko hůře. Kdo netrénoval nebo nepoužíval denně obranná a útočná kouzla, neměl proti Smrtijedům šanci.
Ale našla se i skupinka mladých kouzelníků, kteří byli sotva půl roku ze školy a už se zapojili do bojů. Většinou to byly skupinky kolem někoho z Brumbálovi armády, která získala svojí pověst hodně rychle. Brumbálova armáda, která byla založena Harrym Potterem ještě za jeho studia v Bradavicích, se stala známou celé Anglii takřka přes noc, když se přes třicet mladých kouzelníků objevilo na Příčné ulici a během půl hodiny ji vyčistili od všech Smrtijedů.
Brumbál chodil Harryho pravidelně informovat a Harry mu dal kus pergamenu, kde uvedl adresu svého domu. Pergamen byl očarován tak, že si jej může přečíst jen Draco a hned po přečtení se pergamen sám zničí.
Nastalo nedělní ráno a u dveří domu Potterových se rozezněl zvonek. Harry byl vzhůru už od čtyř ráno a chystal El a Teddymu snídani, když musel jít otevřít. Za dveřmi stál Draco a měl na sobě bojovou výstroj, kterou mu Harry vyčaroval na Ministerstvu.
„Vítej u mě doma. Není to velkolepé, jako sláva mého jména, ale nám to stačí,“ řekl Harry a pustil ho do chodby.
„Čím více tě znám, tím více tě neznám,“ hlesl Draco a sednul si na židli u stolu.
„Dáš si něco na zub?“ optal se Harry.
„Ne, jen něco na pití, třeba kávu, pokud máš,“ hlesl Draco a prohlížel si kuchyň.
„Víš, že to tu máš hezké? Taky bych si chtěl pořídit takový baráček a žít tam s Ginny.“
„Díky, kromě přecpaného sejfu je tohle jediná věc, která je připomínkou na moje rodiče. Sice mám plno fotek a tak, ale na tomhle místě se cítím v bezpečí. Cítím jejich přítomnost v těchto zdech, je to zvláštní kolik pocitů v tobě může takovéto místo vyvolat,“ řekl Harry a položil před Draca hrnek kávy.
„Miláčku, s kým to tam mluvíš?“ zavolala na něj El ze schodiště, když šla dolů.
„Dobré ráno, krásko. To je jen Draco, přišel mě vyzvednout na ten zátah,“ řekl Harry a Draco se usmál.
„A, tak to vás ani jednoho nepustím, nechte konečně něco na ostatních, nebo chcete ještě více slávy a proto se ženete do první linie bojů?“ optala se jich a popichovala je, jak jen mohla.
„To víš, naše jména skoro nikdo nezná, tak se musíme pořádně ukázat ne?“ pronesl Harry a mrknul na Draca.
„Máš pravdu, Harry. Asi dneska poběžíme napřed, ať nám tu slávu nikdo nevyfoukne,“ řekl Draco a všichni tři se začali smát.
„Co se děje?“ zamumlal dětský hlásek a ve dveřích se objevil Teddy.
„Čau prcku, jak ses vyspal?“ optal se Harry a přemístil se za něj, chytil ho do rukou a přemístil se na židli, kde seděl. Teddy se rozesmál, protože se mu přemisťování strašně líbilo.
„Ještě, ještě,“ křičel na celé kolo a tak se Harry bleskově přemisťoval po celém domě. Když se po deseti minutách blbnutí zase objevil v kuchyni, posadil Teddyho na jeho vyvýšenou židli a postavil před něj misku s jídlem.
„Tak a teďka buď hodný a sněz, co jsem ti připravil, jo?“ hlesl Harry a Teddy se poslušně pustil do jídla.
„Tak to mě pak budeš muset naučit, jak zvládat dítě, abych byl připraven, až se mi taky nějaké narodí,“ zasmál se Draco a Harry ho chytil za rameno.
„To se nikde nenaučíš, to z tebe prostě automaticky vyjde a totálně tě to změní,“ pronesl, a když El šla kolem, plácnul ji po zadku. El se otočila a vzala ho přes hlavu novinami, ale ne silně, jen tak ze srandy. Teddy se začal zase smát a poprskal jídlem celý stůl.
„Nikam se mi nechce, ale už musíme jít,“ řekl Harry, vstal, objal El a dlouze ji políbil. Draco se taky rozloučil a rozcuchal Teddymu světle hnědé vlásky.
„Dávej tady na tetu pozor, jasné?“ optal se Harry Teddyho a ukazováčkem ho šťouchnul do nosu.
„To vy na sebe dávejte pozor,“ řekla ještě El mezi dveřmi a to se už Harry i Draco přemístili na štáb Fénixova řádu, kde bylo tolik lidí, že se Harry divil, proč se dům ještě nerozpadnul.
„Konečně jste dorazili,“ řekl Severus a oba je hned vedl do konferenční místnosti, kterou řád udělal z Harryho upraveného obývacího pokoje. Na stěně vysel obraz Albuse Brumbála a také ještě několika dalších významných kouzelníků, kteří měli své obrazy na veřejných i strategických místech.
„Takže, teďka, když tu máme už všechny velitele oddílů, můžeme začít s rozdělením území a také se musíme domluvit na rychlé dorozumívací technice,“ řekl Brumbál a pohlédl na všechny, jestli nemá někdo nějaký nápad. Nikdo nic neříkal a ani se nehlásil s nápadem, jen Harry mávnul rukou a před ním se objevil mudlovský časopis o mobilech.
„Teďka není čas na čtení,“ zavrčel někdo a Harry si toho nevšímal, něco v časopise hledal.
„Máte někdo teda nápad?“ optal se Brumbál podruhé a Harry mu hodil otevřený časopis na jedné stránce a barvícím kouzlem ohraničil jeden typ mobilu, který by se hodil.
„Co to je?“ optal se Brumbál a četl si něco, čemu sotva rozuměl.
„Abych to vysvětlil. Seženeme několik těchhle mobilů, které mají službu konferenčních hovorů, což znamená, že se přes ně domluvíme všichni najednou. Jednoduchým kouzlem zařídíme, aby se napájecí baterie nikdy nevybyla, a můžeme komunikovat třeba z Ameriky do střední Evropy,“ vysvětlil Harry a všichni se na něj nevěřícně dívali.
„Sakra vynalézavý, tady ti mudlové. Kde ty věcičky seženeme?“ optal se Draco.
„Mobil je velmi drahá záležitost, teda aspoň tyhle, co mají službu, kterou potřebujeme. Nechte to na mě a za chvíli jsem zpátky se vším, co je k tomu potřeba,“ řekl Harry a zvednul se ze židle. Brumbál jen souhlasně kývnul a Harry se přemístil před jeden velkosklad s elektronikou. Přemístil se na střechu, aby si prohlédnul vnitřek a přemístil se do jedné z uliček. Jednoduchým kouzlem našel mobilní přístroje, které hledal a dobrých dvacet si jich vzal. Sim karty hledat nemusel, tohle bylo balení s novou simkou gratis, jen musel kouzly oblbnout přístroj, aby se při volání choval úplně stejně, jako kdyby se nikam nevolalo a tím zabránil odesílání signálu o tom, že se z mobilu volá. Harry uslyšel štěkot psa a něčí kroky. Nerozmýšlel se dlouho a i s mobily se přemístil zpátky na štáb.
„To šlo nějak rychle, ne?“ optal se Draco, když sledoval, jak Harry položil všech dvacet krabic na stůl. Mávnutím ruky je všechny otevřel, přístroje dal do kupy a očaroval proti vybytí a odečítání kreditu ze sim karty. Pak je zapnul a poslal všem sedícím u stolu.
„Co s tím máme jako dělat?“ optala se Minerva, která takovéhle věci vůbec nemusela.
„Očaroval jsem je tak, aby se nevybyly a neodečítalo to kredit ze sim karty, takže budeme moci volat třeba rok v kuse. Na zadní straně je volací číslo daného mobilu. Postupně mi nahlaste vaše čísla a jména, kdo bude mobil mít u sebe. Pak vám vysvětlím základní obsluhování a někdo prosím ještě zavolejte Hermionu, ona mi bude schopná pomoci, protože zas tak dobře s tímhle neumím,“ řekl Harry a jeden čaroděj na obraze se zvedl a odešel za rám obrazu. Harry jim vysvětloval fungování mobilů asi půl hodiny, než dorazila Hermiona, která všem vysvětlila funkce i zacházení s mobilem a to během deseti minut.
„Stále nejchytřejší, na ní jsme krátcí, Harry,“ hlesl Draco a oba se zasmáli.
„Pottere, Malfoyi, vy dva půjdete ještě se Snapem v jedné skupině. Tuhle věc si bere Snape a všechno budete hlásit. Zde na štábu zůstanu já nebo Minerva a budeme koordinovat všechny skupiny současně. Zatím se jděte připravit, za minutu vyrážíte,“ řekl Brumbál a Draco se na něj otočil.
„To v té skupině půjdeme jen my tři?“ optal se a podíval se na Severuse a Harryho. Severus na sobě nedal nic znát a Harry se tomu zasmál.
„Snad se nebojíš, nebo se ti zdá být nespravedlivé, že jste dva Zmijozelové proti jednomu Nebelvírovi?“ optal se Harry a většina kouzelníků v místnosti se dala do smíchu.
„Jdete jen vy tři, protože všichni tři jste nejsilnější kouzelníci, které máme. Navíc ty Draco, jsi společně s Harrym vzdoroval Voldemortovi a společně jste ho zahnaly, proto budete spolupracovat i nadále. Pokud by vás potkaly potíže, budeme o tom vědět a pošleme vám na pomoc ehm Brumbálovou armádu,“ vysvětlil Brumbál a podíval se na Harryho pohledem, kdo vymyslel ten debilní název.
„Brumbále, vy máte armádu?“ optala se nějaká čarodějka, která nejspíše přicestovala z ciziny.
„Ne, to není moje armáda, nýbrž Potterova, ale on dostal super nápad ji pojmenovat po mém bratrovi, když byl ještě ředitelem,“ odpověděl Brumbál a Harry zvednul ruce do výše ramen.
„To nebyl můj nápad, to Hermiona nás tak pojmenovala,“ řekl a se smějícím se Dracem zmizeli z místnosti.
„Ti dva jsou teda dvojka. Kdyby se takhle spojili už na škole, ani dvojčata Weasleyových by se jim nemohla rovnat,“ povzdechla si Minerva a dál se věnovala plánu útoku. Harry a Draco si skočili do kuchyně pro skleničku něčeho na osvěžení, když si Harry vzpomněl na zajaté Smrtijedy, kteří jsou u něj v sídle.
„Nebudeme jen tři, mám dalších třináct spolupracujících Smrtijedů v tajném úkrytu. Jsou tam i jejich rodiny a je tam naprosté bezpečí a myslím, že právě přišel čas, aby mi tuhle službu splatili,“ šeptnul Harry tiše a Draco si loknul ohnivé whisky, aby to rozchodil.
„Chceš mi říci, že máš třináct Smrtijedů a jejich rodiny v tajném domě a ukrýváš je před spravedlností i před Voldemortem?“ optal se Draco popuzeně.
„Ano a zatím mi jejich informace byly užitečné. Dneska je všechny vezmeme sebou, a když se obrátí proti nám, sejmeme je, stejně jako ty ostatní,“ odpověděl Harry klidně. Severus vstoupil do kuchyně.
„Můžeme?“ optal se a oba kývnuli. Severus ukázal místo na mapě a přidal fotku, aby každý znal místo přemístění a všichni tři zmizeli. Draco i Severus dorazili na dané místo, ale Harry se tam neukázal. Oba čekali dvě minuty a až pak se vedle nich objevilo šest lidí.
„Kde si sakra byl?“ optal se Severus.
„No tak Severusi, to nechceš trochu pomoci?“ optal se Malkin a teprve teďka se Severus podíval, koho že to Harry přivedl.
„Harry, za schovávání Smrtijedů dostaneš v Azkabanu nejméně deset let,“ hlesl varovně Severus.
„Jo? A myslíš si, že bych v tom Azkabanu zůstal jedinou minutu?“ usmál se Harry a vydal se hlavní ulicí do městečka, které měli vyčistit. Harry vytvořil kouzlo, které dokázalo vyhledat znamení zla, ale neustále ho rušilo pět Smrtijedů, kteří byli s ním. Proto jim přikázal vyhrnout rukávy a všech pět znamení jim odstranil. Pak už Harry našel všechny Smrtijedy ve městě a vylákal je do jedné uličky, kde je všechny najednou dostali.
V ostatních městech to šlo podobně a Severus jejich pohyb stále hlásil na štáb. Několik skupinek potřebovalo pomoc, tak tam vždy rychle skočili a dali do pořádku. Harryho překvapilo, když v jednom skotském městě našel všechny Smrtijedy spoutané na náměstí a u nich stál Nevile s Deanem.
„Zdar Harry, co s nimi máme udělat?“ optal se Nevile, ale to už vzduchem letělo sedm zelených paprsků a spoutaní Smrtijedi byli popraveni. Harry mávnul hůlkou a všechna mrtvá těla zmizela.
„Možná se vám to bude zdát radikální, ale vedení Fénixova řádu odhlasovalo totální likvidaci Smrtijedů, kteří mají Znamení zla,“ řekl Harry a podíval se na Severuse, jestli má další souřadnice.
„A co jejich rodiny?“ optal se Dean a Harry se na něj otočil.
„Je mi líto, ale dneska se řídím tím, co říká Fénixův řád. Vzkažte všem členům Brumbálovi armády, ať se shromáždí na štábu Fénixova řádu, tam vám vysvětlí náš postup městy a dají vám komunikační zařízení,“ řekl Harry, kývnul ještě hlavou a celá skupinka se přemístila do dalšího města.
Všichni se zdravý, ale zcela vyčerpaní dostali na štáb až krátce po půlnoci. Harry ještě skočil na sběrné místo, kde se měli přemístit všechna mrtvá těla a to co viděl, mu vyrazilo dech. Před ním byla obrovská hromada mrtvých těl. Nechtěl zjišťovat jejich počet, ale musel kvůli hlášení. Udělal tedy několik kouzel a to číslo ho nijak nepotěšilo.
Přemístil se na hlavní štáb, kde ho čekal Brumbál a ostatní velitelé skupinek.
„Tak co, kolik těch těl je?“ optala se Minerva.
„Tisíc pět set dvacet tři mrtvých těl,“ hlásil Harry a loknul si ohnivé whisky, která stála na stole.
„Dobrá práce vážení, měli by to být všichni Smrtijedi, které jsme registrovali na území ostrovů. Pár dní si dejte pauzu a začneme plánovat útok na Evropu,“ řekl Brumbál a všichni se začali zvedat.
„Dalšího zátahu se neúčastním, mám jiný důležitý úkol,“ hlesl Harry a bez dalšího vysvětlení se přemístil domů.