kapitola 19
Severus Snape je do mě šíleně zamilovaný… Harry zíral do stropu a byl rád, že leží. Mohl by omdlít? Vrátil by se svět zase do správných kolejí, až by se probral?
Počkat. O čem to přemýšlí? Vypadalo to, že Severus Snape, muž, který ho ze srdce nenáviděl od prvního momentu, kdy vkročil do Bradavic, do něj byl zamilovaný? Ne, ne, ne, to nedávalo žádný smysl. Bylo to absurdní! Harry se nahlas rozesmál, znělo to trochu hystericky, a zakroutil hlavou. Bylo to nemožné, nesmyslné, směšné a všechna další synonyma, která Harry dokázal v tuto chvíli vymyslet. Dokonce ani magie by nemohla vysvětlit něco tak neuvěřitelného.
Magie. Scios Totalus. Harry se na posteli posadil a zamyšleně se zamračil. Snape si Scios Totalus nechal pro sebe, a pak ho použil na něj. Pomalu v něm začal narůstat hněv. Nebyl takto rozzlobený od doby, kdy ho Umbridgeová vyloučila ze školy. Jak se ho Snape odvažoval sledovat! Byl to tak odporný, hnusný, zmijozelský čin, až z toho bylo Harrymu špatně. Vstal z postele a začal přecházet po pokoji. Toužil do něčeho udeřit. A také to udělal. Když se jeho pěst poprvé střetla se zdí, pekelně to bolelo, ale nestaral se o to. Chtěl do ní bušit znovu a znovu. Ovšem byl by raději, kdyby na jejím místě stál Snape. Muž, který ho měsíce sledoval, a pak se do něj zamiloval.
Možná by si měl se Snapem promluvit? Zeptat se ho, co tím doopravdy myslel? Že by se přeslechl? Přišlo mu nemyslitelné, že by na něj Snape uvalil takovou odplatu, jen aby se pak do něj zamiloval, do Harryho, nebelvíra, syna Jamese Pottera. Možná je Snape právě tak zmatený jako on? Kdyby si s ním Harry promluvil, třeba by se všechno zase spravilo? Snape řekl, že je jím posedlý, a že by ho to mohlo i zabít… A možná, že to právě tak bylo, jen posedlost, ne opravdová láska? Co mohl prostřednictvím Scios Totalus vidět, aby to způsobilo jeho mánii?
Pro Pána Jána, Harry v duchu zasténal a zamotala se mu hlava. Snape ho pozoroval od loňského roku. Začal po tom incidentu s myslánkou! Viděl všechno, zřejmě dokonce i jeho kresby? Oh Bože, co když právě tohle Snapea přimělo ho mít rád? Myslel si, že ho Harry také miluje? Ne, ne, ne, řekl, že by se na něj Harry ani nepodíval. Ta myšlenka Harryho trochu upokojila. Cítil se nejistý a znovu se usadil na postel. Snape se opravdu v Harryho přítomnosti choval zvláštně od té doby, co se ukázal u Dursleyových. Tak to zjistil! Brumbál na dům neumístil žádná zatracená kouzla, která by odhalila blížící se smrtelné nebezpečí. Snape mu lhal. Viděl, jak Harryho bičovali a přišel mu na pomoc? Harry se opět uklidnil. Vše, co cítil, byl nesnesitelný smutek, že ho Snape pozoroval po tak dlouhou dobu a přitom neřekl ani slovo. Ale pod tím vším pocítil ostré bodnutí viny. Já jsem se podíval první, pomyslel si. Přemýšlel nad tou vzpomínkou v myslánce.
Takže jsem si to svým způsobem zasloužil, ale nefungovalo to tak, jak Snape zamýšlel. Bylo jasné, že se nikomu nesvěřil s tím, co zjistil. A Snape se toho dozvěděl tolik, že se do něj zamiloval. Harrymu chvilku trvalo, než se na to prohlášení podíval z druhé strany. Snape ho pozoroval a vzplanul pro něj. Tahle myšlenka se teď v Harryho hlavě zasekla. Ten muž ho poznal, možná dokonce lépe než kdokoliv jiný. Harry zamrkal. Ano, samozřejmě. To proto Snape vždy věděl, co říct, co dělat, aby ho uklidnil a utišil. Snape ho znal a choval se v souladu se svými znalostmi o něm a zamiloval se do něj, do Harryho, syna Jamese Pottera! Pozoruhodného nebelvíra! Zvolna tu myšlenku přijal a s tím přijetím pocítil zvláštní neznámé teplo, které se mu šířilo někde hluboko v břiše. Někdo ho znal natolik, že se do něj zamiloval v romantickém smyslu.
Harry se zhluboka nadechl. Pocítil vinu, že se těšil ze Snapeových pocitů, zatímco k němu Harry na oplátku nic takového necítil. Prostě nemohl. Snape ho možná znal, ale Harry si byl sakra dobře jistý, že on neznal Snapea, ne tímhle způsobem.
Co by teď měl dělat? Měl by se se Snapem setkat? Ten nápad ho moc nepřitahoval. Nebylo co říct. Harry už nebyl naštvaný. Ve skutečnosti nikdy nebyl a dokonce částečně uvnitř cítil velmi hřejivý pocit. Měl by zajít za Brumbálem? Co by to přineslo dobrého? Ředitel jednou to zařízení odstraní a Snape slíbil, že ho již nebude používat.
Ale co když tomu ten muž nezvládne odolat? Harrymu se znovu udělalo trochu nevolno od žaludku při myšlence, že by ho Snape mohl pozorovat. Bože, co když ho viděl při onanování! Nad Snapeovou kresbou! Harry zasténal a zanořil hlavu do polštáře. Jeho tvář byla rudá zahanbením.
„Harry? Jsi v pořádku?“ Siriusova hlava nakoukla do místnosti. „Moly trvá na tom, že připraví večeři. Arthur a Remus se k nám také připojí.“
„Skvělé,“ zamumlala Harry do polštáře.
„Harry?“ Sirius vstoupil do pokoje a usadil se vedle Harryho. Jenou rukou spočinul na jeho zádech. „Jsi znepokojený kvůli Dracovi?“ Harry v polštáři zavrtěl hlavou. Sirius se zamyšleně zamračil. „Pak tedy kvůli Voldemortově útoku?“ Další zavrtění a Sirius zabrblal. „Hodláš mi to říct, nebo si budeme hrát hru s hádankami?“ Harry se zvolna otočil, aby se mohl posadit a čelit svému kmotrovi.
„Siriusi, mohl bych ti položit čistě hypotetickou otázku, která se mnou nemá absolutně nic společného?“ Možná by se řeklo, že je Sirius neukázněný nebelvír, ale v protikladu ke všeobecnému názoru rozhodně není hloupý. Starší čaroděj přikývl a pokusil se udržet svou tvář neutrální a důvěřivou.
„Samozřejmě, že můžeš, Harry. Můžeš se mě zeptat na cokoliv.“ Harry se zhluboka nadechl.
„Co když… se do tebe někdo zamiluje, ale neřekne ti to a všechno, co k němu cítíš ty je… jen neurčitá přitažlivost. Co bys pak dělal? Šel by sis s ním promluvit, anebo bys prostě předstíral, že o tom nevíš? Nebo bys to zkusil a uviděl, jestli bys ho mohl začít…,“ Harry polkl a vypadal trochu ztracený v myšlenkách, „mít taky rád?“ Sirius se vážně zamračil (ano, příležitostně to také dělával), než odpověděl. Ve skutečnosti teď chtěl jít dolů a přivézt sem Remuse.
„Člověk se nemůže nutit, aby měl někoho rád, Harry, ale rozhodně ti nedoporučuji, aby ses… Aby se ta osoba chovala jen podle přitažlivost. Když on či ona cítí pouze touhu ale ne lásku, pak by mohl tu druhou osobu doopravdy zranit, kdyby to jen hrál.“ Harry přikývl, že rozumí.
„Nikdy bych se… Měl jsem na mysli, že bych to nikdy nenavrhoval.“ Harry se trochu začervenal kvůli své chybě a díval se všude kolem jen ne na svého kmotra.
„Jen ji když tak odmítni šetrně, Harry,“ řekl měkce Sirius. Harry zrudnul ještě víc.
„Nejedná se o mě. Já…,“ povzdechl se, sklonil hlavu. „Prostě si jen nejsem jistý, co mám dělat.“
„No, co kdybych to nejdřív probral s Náměsíčníkem? Vždycky byl na tyhle citové záležitosti lepší než já. Slibuji, že mu neřeknu, že se to týká tebe. A tím ti ušetřím další trapný rozhovor. Co na to říkáš?“ Harry se úlevně pousmál a Sirius se nemohl pomoci, ale cítil se jako dobrý kmotr.
„Děkuji, Siriusi. Hodně to pro mě znamená.“
„Žádný problém. Večeře bude za dvacet minut.“ Sirius vstal a rozcuchal Harryho vlasy, než místnost opustil. Bezstarostně sešel schody a přemýšlel, jestli bude Remus v přijímací místnosti. Rozhodl se, že nejprve zkontroluje knihovnu, aby pak nemusel znovu po schodech nahoru. A opravdu, uvnitř malé, ale rozsáhlé knihovny seděl na největší židli u okna jeho přítel. V momentě, kdy Sirius vešel, vlkodlak vzhlédl a usmál se.
„Jen jsem si chtěl před večeří přečíst tenhle článek. Protože je zřejmě jen Arthurovi dovoleno pomáhat v kuchyni. Asi potřebují po setkání chvilku o samotě.“ Sirius přešel přes místnost a shlížel dolů na Remuse. Ve tváři měl toužebný výraz, kterého si druhý čaroděj ještě nevšiml. „Ani si neumím představit, jak se museli cítit, když do místnosti vstoupil Malfoy.“
„Hmm,“ zamumlal Sirius. Jednou rukou ho roztržitě pohladil po krátkých hnědých vlasech. Remus se na něj zadíval, zatvářil se zmateně.
„Na co myslíš?“ zeptal se. Něžně se usmál, když ho Sirius polaskal za uchem. Sirius dlouhou dobu neodpověděl, jen si prohlížel Remusovu tvář.
„Proč mě vlastně miluješ?“ zeptal se. Ta otázky vyletěla z jeho úst dřív, než si ji stačit uvědomit ve své hlavě. Remusův úsměv se rozšířil a unikl mu pobavený smích.
ooOoo
Poté, co Sirius odešel, Harry vstal a začal se prohrabávat knihami, které právě četl, aby nalezl trochu rozptýlení. Ukázalo se, že všechny už vlastně přelouskal a tak popadl několik, o kterých věděl, že se je nebude znovu zatěžovat číst, a odebral se do knihovny, aby si vybral další. Pokud šlo o něj, rád četl literaturu navíc, protože bude potřebovat veškerou dostupnou pomoc, kterou může dostat.
Už směřoval do knihovny, když si všiml, že byly dveře pootevřené a on tak mohl slyšet hlasy zevnitř. Málem své knihy upustil, když si uvědomil, že by se právě teď mohl Sirius ptát Remuse na jeho doporučení. Harry podvědomě zklidnil své pohyby a přešel ke dveřím, ale zůstal stát venku. Díval se průzorem. Uviděl Remuse sedícího na židli, kterou obvykle užíval, když byl na Grimmauldově náměstí a Siriuse stojícího vedle něj, jak se prohrabuje prsty Remusovými vlasy!
„Proč mě vlastně miluješ?“ zeptal se náhle Sirius. Harryho obočí vyletělo až do vlasů a skoro nahlas vykřikl, ale kousnul se do jazyka, aby se udržel potichu. Remus, který zdaleka nebyl šokovaný otázkou, se zeširoka usmál.
„Ani nevím,“ řekl a naklonil hlavu na stranu, jako by to zvažoval. „Domnívám se, že to může být jedině tvým úžasným vzhledem. A jen Merlin ví, že tvá osobnost je také hodna obdivu.“ Harry si teď byl jistý, že jeho sluch i zrak musí být něčím ovlivněn, protože tohle přeci nemůže být jeho kmotr a jeho neoficiální druhý kmotr. Ale podle Siriusova nenapravitelného štěkavého smíchu je mohl bez pochyby identifikovat.
„V případě, že sis toho nevšiml, můj Náměsíčníku, můj vzhled není v poslední době příliš uspokojivý.“ To měl pravdu, pokud byste jej porovnali z přísně objektivního hlediska, Azkaban ho stále dost poznamenával. Nikdy nebude tak silný – citově, duševně ani fyzicky, jako by býval byl bez všech těch let strávených ve vězení. Ale Harry si dobře uvědomoval, že je jeho kmotr stále velmi atraktivní muž. A každý, kdo nebyl slepý, to mohl vidět, a i pak by pravděpodobně cítil ty existující vyhlídky.
„Prosím, nepodceňuj se v mé přítomnosti,“ Remus to napůl zabručel a napůl zamumlal. Výsledný efekt byl velmi svůdný. „Nebo bych tě mohl kousnout.“ Siriusovi se na rtech vytvořil divoký úšklebek. Tohle pro něj totiž byla jen stěží hrozba. Harry nemohl cítit či myslet na cokoliv, protože jeho kmotr se Remusovi pohotově vyhoupl na klín. Jeho nohy visely přes opěrky židle a jeho vlastní paže si přitáhly Remusův krk. Druhý kouzelník mu ovšem vzdoroval.
„Siriusi,“ zasyčel, hodil pohledem směrem ke dveřím a Harry se instinktivně odtáhnul trochu zpět. „Někdo by mohl přijít.“
„Harry je nahoře. Dumá o svém milostném životě jako každý normální teenager, o čemž bych si s tebou pak chtěl promluvit, a Weasleyovi jsou zaneprázdněni přípravou nějakého fantastického jídla. To mi vážně odepřeš jeden jediný polibek?“ Remus omotal své paže okolo Siriusova pasu a Harry zalapal po dechu, protože Sirius se k němu přivinul. Druhému muži se zadrhl dech a divoce se na oplátku zašklebil.
„Tvé polibky mají tendenci stávat se něčím víc,“ zašeptal Remus a naklonil se blíž. „O hodně víc.“ Jejich rty se spojily ve vášnivém sevření a ani okamžitě zapojili do hry jazyky. Harry zavýskl jako holka a upustil knihy. Ten náraz způsobil, že od sebe oba muži odskočili, jako by jim za patami hořelo. Oba byli zarudlí a ztěžka oddechovali, když tam tak stáli a zírali na dveře. Harry zvažoval, že uteče, ale věděl, že by mu to nepomohlo. Přišoural se do prostoru u dveří a sehnul se, aby posbíral své knihy. Snažil se ignorovat páry očí, které se na něj upíraly.
„Harry…,“ zkusil to Sirius. Harry si dával na čas se sbíráním spadlých knih. Bylo opravdu očividné, co dělá. Nakonec je držel všechny v náručí a postavil se. Rozhodl se prostě vejít, a tak to udělal. Přešel přímo k poličce, kam knihy patřily, a začal jednu po druhé umísťovat nazpět. Opět mu to trvalo neobyčejně dlouho. Mezitím jeho mysl běžela jako o závod.
Remus a Sirius. Spolu. Nikdy předtím by ho to nenapadlo. Hlavně, protože si myslel, že většina čarodějů neschvaluje něco takového, a proto by mu ani nepřišlo na mysl, že jsou gayové. Ten nápad byl samozřejmě hloupý. Snape byl zřejmě gay. Polkl. Špatná myšlenka. To není dobré. Kruci, nechtěl teď přemýšlet o Snapeovi! Velmi špatná myšlenka! Remus a Sirius jsou spolu! To bylo… vlastně docela milé. Ve skutečnosti to bylo více než milé. Harry odložil poslední knihu, ale dál ji držel v ruce, protože přemýšlel o tom, že oni tři jsou teď vlastně spolu. Byli něco jako rodina. Harry okamžitě přilnul k té myšlence a otočil se. Na jeho rtech hrál úsměv.
„Harry?“ zkusil to Sirius znovu. Muži se ze své pozice ani nepohnuli. Setrvávali na místě a obezřetně se na něj dívali, jako by se obávali jeho hněvu.
„To je dobré, Siriusi, Remusi. Mám z vás vážně radost. Jen nerozumím tomu, proč jste mi to neřekli.“ Dva páry ramen se uvolnily.
„Je nám to líto,“ začal Sirius provinile. Otočil se k Remusovi pro pomoc.
„Jen jsme nevěděli, jaký pohled na homosexuály ti možná Dursleyovi vtiskli. Anebo jestli máš na to stejný názor jako většina kouzelníků.“
„Oh…,“ Harry si nemohl pomoci, aby jeho tváře nepolila horkost. Mohl by jim to říct? Hořel náhlou potřebou jim to objasnit. To, že to věděli Hermiona a Draco nebylo dostatečné. Jestli to budou Sirius a Remus vědět, a vlastně když jsou oba gayové, pak by Harrymu mohli zodpovědět některé jeho závažné otázky. Bylo by příliš říct jim pravdu? Naklonil hlavu, aby se přiznal. „No, vlastně… já jsem taky gay.“ Oba Pobertové zamrkali. Harry se na ně díval skrz své řasy.
„Seš si jistý?“ zeptal se Remus, jeho tón byl jemný. Harry přikývl.
„Jo. Nemám v podstatě žádné pochyby. Nevadí vám to?“
„Samozřejmě, že ne, Harry,“ řekl okamžitě Remus. Rychle k němu přešel a sevřel ho v náručí. V momentě, kdy byl propuštěn, ho objal i Sirius. Jejich stisk byl velmi intenzivní. Cítil takové přijetí, jaké ani netušil, že může existovat. „Možná bychom se měli posadit?“ naznačil Remus, když se oddělili. Všichni si sedli na pohovku před malý krb. Harry by v prostředku a cítil se tak bezpečně. Ani nevěděl, co má sám se sebou dělat. Usmál se na ně a oni se usmívali na něj. Laskavě a s láskou. Oba měli jednu ruku přehozenou přes jeho rameno.
„Jak dlouho už o tom víš?“ zeptal se Remus.
„Asi dva roky, plus mínus.“ Harry znovu sklonil hlavu. „To proto jsem byl vyloučen.“
„Co!“ zvolal Sirius a Remus vypadal polekaně.
„Další kluci z Nebelvíru to řekli Umbridgeové poté, co nalezli moje… kresby.“
„Proč tihle…“
„Siriusi,“ utnul ho Remus a znovu ho tím utišil. Remus se na Harryho starostlivě podíval. „Ron taky?“ Harry přikývl, náhle se cítil velmi rozrušený. „Oh, Harry, to je nám moc líto. Jsem si jistý, že toho před koncem litoval. Přišel přece pro tebe.“ Harry jim nehodlal sdělovat svou teorii o Ronových činech v tu noc, a tak prostě přikývl. Přitiskli se k němu.
„Ale ohledně té tvé otázky?“ vyhrkl náhle Sirius. „O té dívce…“
„Nikdy jsem netvrdil, že je to dívka.“
„Jaké otázky?“ zeptal se Remus. Harry dle očekávání zrudnul, ale Sirius ho zachránil před objasňováním.
„Nějaký chlapec je do něj zamilovaný, ale Harry k němu cítí jen jakousi přitažlivost a neví, co má dělat. Ten chlapec neví o tom, že to Harry ví.“ Harry se přistihl, že na Remuse zírá trochu prosebně, protože věřil v mužovu moudrost. Remus vypadal na chvilku zamyšleně.
„A ty nevíš, jestli bys k němu někdy mohl cítit i něco víc?“ To byla ta nejzávažnější otázka, že? Mohl Harry ke Snapeovi někdy cítit něco víc než jen žádostivost? Mohl by toužit po jeho společnosti a ne jen po jeho rukách, hlasu a očích?
„To nevím,“ řekl Harry.
„Přemýšlej o tom, ale nevstupuj do jakéhokoliv vztahu, aniž by sis byl opravdu jistý, že to chceš zkusit. A k tomu, jestli mu to říct. Myslím, že by sis to měl zatím nechat pro sebe. Jen aby ses ujistil, že sis jeho zájem špatně nevyložil. A jestli tě bude stále sledovat a tobě to nebude příjemné, pak myslím, že bys ho měl ohleduplně odmítnout, ale musíš být upřímný.“ Harry pomalu přikývl. Všechny rady si bral k srdci. Bude si to muset vážně promyslet. „Je tu nějaká možnost, že bys nám řekl, o koho jde? Možná by pro nás bylo jednodušší ti poradit, kdybychom znali povahu té osoby.“
„Ne, je… je to složité,“ zajíkl se Harry. Remus ho poplácal po rameni.
„To je v pořádku, Harry, nemusíš nám nic říkat.“ A právě v tu chvíli uslyšely hlasité zvolání ze zdola a Sirius se ušklíbl.
„Večeře!“ řekl a rychle vstal. Remus protočil panenky, když Sirius napřáhl ruku a vytáhl druhého muže na nohy. Harry byl další v pořadí a všichni tři sešli společně dolů.
ooOoo
Poté, co Moly a Arthur odešli, Remus, Sirius a Harry strávili nějaký čas společně. Dělali to, co jim bylo důvěrně známé, ale jejich společné vědomosti mezi nimi všechno změnily. Harry si sotva dovolil myslet na Snapea, když byl tak šťastný při veselých hrách, které prováděl spolu s dvěma lidmi, jež považoval skoro za své rodiče.
Pro Siriuse a Remuse to byl také skvělý den a užívali si, že mohou projevovat svou náklonnost před někým, koho měli oba rádi jako svého syna. Když se chovali jako pár, Harry se na ně laskavě usmál nebo se ušklíbl. Sirius se dokonce odvážil Remuse před koncem dne políbit. Udělal to jen proto, že mohl, a ačkoliv se Harry trochu začervenal, stále se smál a nevypadal znepokojený.
Tu noc v sobě Sirius nalezl své skryté otcovské instinkty a rozhodl se, že si s Harrym ještě trochu před spaním popovídá. Remus se na ně zadíval vševědoucím pohledem a povzbudivě kývnul. Sirius teď seděl u Harryho, který se culil a už ležel v posteli. Bylo trochu zvláštní, že ho někdo v jeho věku ukládá do postele, ale možná to bylo nezvyklé jen proto, že to v jeho životě ještě nikdy nikdo neudělal. Sirius toho téměř dospělého muže samozřejmě neukládal fyzicky.
„Takže, Harry, stále mi nepovíš, kdo je ta tvá nešťastná láska?“ zeptal se Sirius, když si Harry přitáhl peřinu a zachumlal se do postele.
„Nemůžu,“ povzdechl si Harry. Sirius přikývl. Nechtěl na něj tlačit.
„Víš, že se mě můžeš zeptat na cokoliv, že ano? Dokonce i co se týče sexu.“ Harry zrudnul a vyhnul se pohledu do očí svého kmotra. Sirius ani nezrůžověl. Vždy se o takovýchto věcech bavil s každým otevřeně. S určitými výjimkami, samozřejmě.
„Mám určité znalosti o… postupu… a něco jsem si na sobě i zkoušel, protože jsem nevěděl, jestli by to mohlo být příjemné, ale… jo.“ Sirius se pokusil neusmívat nad naivitou svého kmotřence.
„No, prostě se zeptej, kdybys chtěl znát nějaké podrobnosti. Nemyslím si, že bys měl možnost experimentovat s někým tady, ale jestli potkáš někoho, než ti bude sedmnáct, ocenil bych, kdybys mi o tom nejprve řekl. Sex je velký krok. Samozřejmě o tom se mnou můžeš mluvit, i když už budeš starší.“ Harry přikývl, plně mu porozuměl. Fantazie a kresby jsou jedna věc, ale skutečná akce byla věc druhá. Siriusova řeč ho zahřála u srdce. Ten muž se o něj staral dost na to, aby si s ním sedl a vysvětlil mu, co bylo třeba. Dursleyovi by ho dříve zadusili v posteli, než by udělali něco takového. Předpokládal, že by se měl cítit ještě mladý na rozmluvu takovéhoto charakteru, ale Harry chtěl v duchu dohnat ztracený čas. A snášel to docela ochotně.
„Siriusi?“
„Ano?“
„A co ve vztazích?“ zeptal se Harry, jeho slova zněla trochu nejistě, jako by nevěděl, jak by se měl vyjádřit.
„A co o nich?“
„Myslel jsem… Ty a Remus… Je jeden z vás…“ Harry bojoval se slovy, ale Sirius si myslel, že by mohl uhádnout, co tím chtěl chlapec říct.
„Dívkou?“ Harry jednou napjatě přikývl. Nebyl si jistý, jestli ho neurazil. Sirius se zakuckal. „Každý vztah je jiný, Harry. Ani to, že jsou oba účastníci muži, neznamená, že jeden z nich hraje ženskou roli.“
„Ale co když, řekněme, je jeden z nich starší než ten druhý? Nebude se předpokládat, že ten mladší… bude v dívčí pozici?“ Sirius se nad tou otázkou zamračil zejména kvůli tomu, co to znamenalo. Je ta osoba, která se o Harryho zajímá starší?
„Jak jsem již řekl, každý člověk je jiný, ale ani věk není tím, co vztah vymezuje. A to že jsi ve spodu neznamená, že jsi holka, jasné?“ Harry znovu kývnul. Vypadal, že se mu trochu ulevilo.
„Děkuji, Siriusi. Jsi v těchto věcech vážně dobrý.“ Sirius se na svého kmotřence zářivě usmál. Byl tímto komplimentem více potěšený, než aby to nějak vyjádřil slovy. To Remus většinou rozdával rady a moudra, ale Sirius byl moc rád, že si s Harrym rozhodl promluvit. „Dobrou, Siriusi.“
„Dobrou noc, Harry.“
Jakmile Sirius odešel, Harryho myšlenky se opět nevyhnutelně stočily ke Snapeovi. Neměl se vztahy žádnou zkušenost a byl Siriusovi za jeho slova vděčný. Vážně si neuměl představit, že by se k němu Snape choval jako k dívce nebo že by Harry byl vždy na spodu, jak to Sirius nazval. Ten nápad, že by na spodu mohl být Snape způsobil, že začal tvrdnout tak rychle, až zalapal po dechu. Není správné, pomyslel si, přemýšlet o Snapeovi tímto způsobem, když to o něm vím. Ale ty obrazy se stejně vynořovaly. Harry věděl, že do zítřka dostane křeč do ruky a to jak z kreslení nových obrázků, tak i z dalších aktivit. Pokud by jednou měl s někým vztah (ať už se Snapem či s někým jiným, v případě, že přežije), mohl by být on tím, který toho druhého popadne a vezme si ho? Jak to viděl dělat chlapce ve škole. Ve stejnou chvíli si uvědomil, že nechce, aby si ho Snape (či kdokoliv jiný, na tom trval!) vzal zezadu právě tak útočně.
Harryho ruka se v pyžamových kalhotách sama od sebe zachvěla a on začal s pomalými tahy, jak to měl rád. Nová představa mu přišla na mysl: on a Snape zápasící o nadvládu a ani jeden z nich neví, kdo na konci vyhraje, protože je to ve skutečnosti nezajímá, jelikož to bude dokonalé jakýmkoliv způsobem. Viděl sám sebe, jak ho Severus vysává. Ta hříšná škodolibá ústa ho zpracovávají a dostávají na vrchol, až si uvědomil, že zoufale tahá za svůj penis. Vyvrcholil s tlumeným výkřikem a chvilku ležel lapaje po dechu. Snažil se popadnout dech i posbírat své myšlenky.
Harry zasténal, když si uvědomil, co právě udělal. Cítil se z nějaké příčiny provinile, ale nemohl to zastavit. Naštěstí byl pro tuto chvíli již úplně vyčerpaný, a tak se pokusil usnout, než se vzpamatuje.
ooOoo
Nahoře v hlavní ložnici se Sirius vplížil do postele, aby se přitulil ke svému milenci. Remus se nadýchl jeho vůně a zaklonil se. Líbali se dlouze a něžně.
„Myslím si, že kdokoliv je do Harryho zamilovaný, tak že je to starší muž,“ řekl Sirius, když se oddělili. Remus zamyšleně přikývl.
„Také si myslím.“
„Ty taky? Jak jsi na takový závěr přišel?“ zeptal se Sirius.
„Harry je tu už skoro rok a tahle záležitost vypadá docela čerstvě. Byl v kontaktu jen s Hermionou a Dracem. Buď odesílá více dopisů, než si uvědomujeme, anebo je to někdo v Řádu. Možná jedno z Weasleyových dvojčat. Alespoň doufám, že je to jedno z nich.“
„Oh, krucinál,“ zašeptal Sirius. V duchu si procházel seznam členů, kteří se potloukali v domě od Harryho příchodu.
„Malý věkový rozdíl je jen těžko konec světa,“ řekl Remus klidně.
„Tím to není,“ řekl Sirius, potřásl hlavou a lehl si na záda. Zíral na tmavá nebesa. „Co když je to někdo jako Mundungus a není upřímný?“ Sirius se zhnuseně zachvěl. „Mohl by Harrymu ublížit.“ Remus se na dlouhou dobu zamračil. Nakonec odložil knihu, kterou si četl a zhasl světla švihnutím hůlky. Přitáhnul si Siriuse k sobě a přitisknul se k němu.
„Je mi známo, že toho Harry o těchto věcech moc neví, ale tráví tady dvacet čtyři hodin denně. Jsem si jistý, že se nic hrozného nestane. Harry je chytrý kluk.“
„Už není kluk,“ zamumlal Sirius. „Brzy mu bude sedmnáct, bude z něj muž.“ Remus se nad tou myšlenkou usmál. „Tolik jsme toho zmeškali.“ Sevřel svého milence v náručí a zavrtal se do jeho hebkých vlasů.
„Jsme tu teď. Tak ať nepromarníme ani minutu. Hmm?“ Sirius bezvýhradně souhlasil.
ooOoo
Harry spal tuhle noc jen málo. Přemítal o tom, co dělat a o svých pocitech k mistrovi lektvarů. Rozhodl se, že toho muže rozhodně musí znovu vidět. Jestli kvůli ničemu jinému tak proto, aby zjistil, zda je schopen odhalit mužovy pocity k němu. Chtěl si také promluvit s Brumbálem. Ani si nebyl jistý o čem, ale potřeboval znát na Snapea i druhý názor a ten nemohl přijít od Siriuse ani od Remuse, protože pak by to bylo příliš okaté. Právě uvažoval, jak o tom setkání těmto dvěma mužům řekne, když byla část jeho problémů vyřešena sama od sebe, protože Hedvika přiletěla s dopisem.
Harry,
Potřeboval bych s tebou mluvit. Prosím, přijď ve 4h do mojí kanceláře. Letaxová síť bude otevřená.
S pozdravem
Albus Brumbál
P. S.: Nic závažného se nestalo.
Harry oceňoval ten dodatek, protože jinak by se celý den jistě obával, co se stalo. Avšak i s tím si byl schopen užít další den se Siriusem a Remusem, než měl na setkání odejít.
ooOoo
Poznámka autorky k Harryho reakci: Pokusila jsem se vytvořit modelovou reakci v pěti stádiích zármutku: odmítnutí, hněv, dohadování, deprese a smíření. Myslím, že to docela sedí (*šklebí se*). Všimli jste si toho?
PP: Zajímavý odkaz na toto téma je třeba tady: http://blisty.cz/art/44240.html
ooOoo
PP2: Tato kapitola nás rázem přenesla do třetí části našeho příběhu, která by se mohla jmenovat "Harry". Sami poznáte proč.
Moc se omlouvám, ale budu muset přidávání kapitol trochu zvonit (ze současného 3x za dva týdny na jednou za týden). Když začala povídka vycházet měla jsem náskok 18-ti kapitol, teď se to ovšem rapidně stáhlo a začínáte mě dohánět, a protože z toho začínám být nervózní a ráda bych dodržela to, co jsem slíbila, raději rozvolním, než abych vám pak musela říct, že si musíte počkat... Snad vám to vynahradí alespoň to, že kapitoly teď mívají okolo 10-ti stran, což je skoro dvojnásobek původního čísla, a děje je v nich požahnaně.
Co z toho vyplývá? Příští kapitola bude jako obvykle ve středu 4. 7. 2012 v 12h, ovšem následující se posunou na pravidelné úterý. Za týden to prostě stihnu, i kdybyste mě dohnali úplně.